Proč je tak těžké být vidět

Vyčítáš si někdy, že neděláš dost, abys byl/a vidět? Rozumíš tomu, že bez propagace to asi nepůjde, ale nemůžeš se donutit ani zveřejnit příspěvek? Vítej v klubu.

Podnikání srdcem je specificky náročné v jedné oblasti - viditelnost.

Proč?

Dáváš do svých produktů a služeb duši. A pokud je nabídneš světu a on je nepřijme, bude to bolet.

Mnoho z nás vyrostlo v podmínkách, kde se originalita, aktivita a nápady moc neoslavovaly. V lepším případě nám v nich nikdo nebránil, v horším jsme za ně sklízeli posměch. Když se k tomu přidá dlouhodobé odmítání - nás a naší unikátnosti, můžeme si vypěstovat podvědomý blok proti tomu být vidět. 

Minimálně být vidět takoví, jací skutečně jsme.

V těle máme z dětství zápis, že je to nebezpečné. Že nás to vyloučí z kolektivu a nedostaneme lásku a péči, kterou potřebujeme k přežití.

Tyto zkušenosti mají i jednu pozitivní stránku - když je přežijeme a dokážeme se s tím vyrovnat, máme otevřené srdce a touhu tvořit lepší svět.

Často si projdeme fází splynutí s většinovým průměrem, kde se na pár let schováme a hojíme rány. Poté se odvážíme pomalinku vylézt a zjišťovat, kdo vlastně jsme. A někdy nás to na konci přivede právě k podnikání - tvorbě nebo službám, které obohatí jiné lidi. 

A tam se vrátí starý problém - bojíme se být vidět.

 

I když si říkáme, že už to máme dávno za sebou.

I když se divíme, kde se to v nás bere.

I když na papíře vypadá všechno v pořádku.

I když milujeme to, co děláme a jsme rádi sami sebou.

Někdy se to rafinovaně schovává, třeba jako:

Neustálé vylepšování produktů / služeb, abychom je konečně mohli nabídnout.

Další a další kurzy na zvýšení kvalifikace.

Upneme se na zaměstnání / péči o rodinu / cokoli a „nemáme čas" se věnovat našemu projektu.

Dnes nemáme náladu postovat. Bohužel ani zítra, pozítří a za týden.

Nechceme investovat do reklamy nebo podnikání obecně.

Nemluvíme o podnikání ani s kamarády nebo snižujeme jeho hodnotu (Ále, to je jen takový koníček...).

Ještě se „necítíme připravení“.

Nebo se jen bojíme opakovat to, co nám dříve způsobilo mnoho bolesti.

Když prodáváš sebe nebo výrobky, do kterých dáš kus srdce, je to osobní. A historie Ti přece ukázala, že Ty - tak jak jsi - nemůžeš uspět. 

Au...

V tomto limbu se dokážeme udržovat i roky, než pochopíme, že je to jenom strach. Že nám ve skutečnosti nic nehrozí. Že to, co se stalo v dětství, už není naše realita.

Pravděpodobně máš kolem sebe lidi, kteří Ti rozumí a mají Tě rádi. 

Možná o Tvém projektu někdo ví a líbí se mu to. 

Možná už nepotřebuješ, aby Tě všichni milovali, protože si můžeš vybrat „svoje" lidi a prostředí. 

JE TO JENOM STRACH.

Strach se nedá odložit a často ani zmírnit. Je potřeba jím projít - tak, že jednáš, i když se bojíš.

Začneš postovat na Instagram. Představíš svůj projekt kamarádce. Spustíš reklamu. A zjistíš, že se nic hrozného nestalo. 

Jedním příspěvkem se to celé nevyřeší. Ale po dvacátém zjistíš, že už se tolik nebojíš. A že se našli lidé, kteří na to moc hezky reagují. Že se někomu líbíš ve své zvláštnosti. A že Tě někdo přesně takto potřebuje. 

Podnikání je jedna z nejvyšších forem seberozvoje. Je to krásná příležitost, jak se osvobodit - nejen od 9-17, ale i od duchů, kteří Tě celý život drží zpátky. A to za to stojí, co říkáš?

Jdu se vrhnout na ten Instagram. 

K.