Dovolíš si „osladit” život?

Myslím, že v současné wellness & effectiveness kultuře zapomínáme na jednu věc: potěšení. Optimalizujeme sebe a své životy ve snaze dosáhnout svých snů. A nějak u toho zapomínáme žít.

Abych to uvedla na pravou míru: jsem notorický zlepšovač, miluji seberozvoj a naplňování vyššího potenciálu. Ale všimla jsem si před časem jedné alarmující věci:

Téměř vše, co jsem dělala, bylo zaměřené na vylepšení sebe sama nebo mých životních okolností.

Myslela jsem, že už to mám za sebou. Byla jsem schopna několik let žít v mnohem větší volnosti a radosti, než jsem zažívala teď.

Ale letos přišlo období, kdy jsem se znovu nechala strhnout ve snaze dostat se na sílu z místa, které mi nevyhovovalo. Protože to, co mi doposud fungovalo, mě ze dne na den přestalo podporovat. Jako by někdo odmontoval cvičná kolečka a poslal mě na cyklovýlet, na který jsem ještě nebyla připravená.

Začala jsem více plánovat, dělat kroky, které na papíře dávaly smysl, a ignorovat tělo, které říkalo NE.

Utěšovala jsem se, že je to jen na přechodnou dobu a že začnu žít kvalitněji, až se dostanu na druhou stranu.

A realita?

Několik týdnů jsem neměla chuť ráno vstát. Moje běžná radost ze života byla trochu křečovitá a celý den jsem chodila se zatnutými zuby, jako bych čekala na nějakou ránu. Asi nemusím zdůrazňovat, že se v tomto rozpoložení věci zrovna moc nehýbaly. :-)

Připomíná mi to období, kdy jsem v rámci „vylepšení zdraví” přestala jíst sacharidy. Tři měsíce jsem se cítila super fit, než jsem nezdravě vyhubla, přišla o menstruaci, byla jsem věčně nervózní a neměla sílu ani zajít nakoupit. Ani s dobrým se to nemá přehánět!
  

Ve chvíli, kdy se zoufale snažíme o optimalizaci, si často nedovolíme osladit život.

Možná aby nás to nezdrželo.

Možná máme pocit, že si to nezasloužíme.

Nebo že bychom zradili své sny, kdybychom na sebe na chvíli přestali tlačit.

Mnoho z nás se snaží být co nejlepší, nejužitečnější, nejzdravější verzí svého já. A to je hodné obdivu a určitě lepší než se vzdát a být jen obětí okolností.

Ale umí se to nenápadně zvrhnout.

Vyplňujeme to-do listy na tři měsíce dopředu, zapisujeme se do všemožných kurzů, pravidelně cvičíme a děláme vnitřní práci. Do toho chodíme do fyzické práce, uklízíme, vaříme a staráme se o ostatní. I self care máme jen jako další položku na seznamu, ne proto, že nás to skutečně těší.

Až když si večer pomyslně odškrtneme, co jsme všechno zvládli, na chvíli si dovolíme ukolébat se sledováním sítí nebo stránkou oblíbené knížky. Konečně máme pocit, že si to zasloužíme.

Život jako by se stal nekonečným kolečkem úkolů. Ne proto, že by nás to až tak moc naplňovalo, ale proto, že cílevědomě směřujeme za lepším životem... akorát si tím kazíme ten současný. :-)

Překvapivě často do této pasti padají i lidé, kteří se kdysi dávno probudili a řekli si, že takhle už žít nechtějí.

Vzepřeli se společenským normám a názorům svého okolí. Odešli z práce a pustili se do podnikání v domnění, že se jim konečně bude žít lépe - a nyní pracují daleko víc a možná s neuspokojivým výsledkem. Nebo odešli z nevyhovujícího vztahu, aby se po mnoha letech vnitřního „vylepšování” cítili osaměleji než kdy dřív.

I když kvalita života může být lepší, skutečnou svobodu v tomto nastavení nenajdeme. Ne, dokud naše sebehodnota bude stát na tom, zda náš projekt uspěje nebo zda vedle nás stojí ten správný partner.

Pokud si, stejně jako dříve já, nedokážeš představit den bez chia semínek, uvolníš se jen týden v roce na dovolené a věnuješ se pouze činnostem, ze kterých by mohl být nějaký užitek, na chvíli se zastav.

Jestli nechceš čekat na bájné budoucí datum, můžeš zkvalitnit svůj čas hned teď.

Jak?
 

Začni praktikovat radikální potěšení.
 

Zkus udělat něco čistě pro radost. Zajdi do francouzské pekárny a dej si pořádný croissant. Udělej si celý víkend volno a čti si nebo dělej něco, co Tě baví, bez jakýchkoli povinností. Potkej se s někým jen tak, bez účelu. Kup si něco na sebe, i když bys měl/a peníze investovat jinam. Objednej si jízdenky na výlet, o kterém už dlouho sníš.

Hlava se možná bude bouřit a bude chtít vyvolat pocit viny. Když to ustojíš a nepodlehneš jí, uvidíš, že se nic špatného nestane. Naopak, nabiješ se pozitivní energií a uvidíš věci z většího nadhledu. Kdo ví, možná Tě to tak povzbudí, že získáš novou inspiraci a všechno se najednou pohne vytouženým směrem.

A pochopíš, že dosažení Tvých snů nikdy nebylo o tom mít věci pod kontrolou, ale o tom umět ji pustit.